Naše klimatoterapeutka Kata Čagánek reprezentovala v závodě Spartan race až v USA

Kata Čagánek reprezentovala 29. - 30. 9. Českou republiku v populárním překážkovém závodě Spartan race na světovém šampionátu ve středisku Squaw Valley, kde se konala v roce 1960 zimní olympiáda.

A jaké jsoujejí pocity?

Závod jsem zvládla bez zranění a ve své kategorii doběhla 20 z 56 účastnic. Pocity byly velkolepé a nezapomenutelné. Startovala jsem v 8.15 hod, z hotelu jsme odjížděli v 6.30 (ubytování přímo u Lake Tahoe), ale vzhůru jsem byla už od 3.00 hod ráno - působila jak nadmořská výška, tak i nervozita.

Registrace v porovnání v ČR byla rychlá a méně papírově náročná. Stačilo pouze ukázat bare code uložený v mobilu, který si oskenovali a na základě tohoto vydali balíček se startovním číslem, čipem a potítkem zelené barvy, který rozlišoval účastníky kvalifikované na MS a normální registrované v open category.

Oblast, ve které probíhal závod je umístěna v nadmořské výšce 1.890 m. nad m. Vybíhalo se na High Camp, jehož vrchol je zhruba v nadmořské výšce 2.600 m. nad m. a je zde umístěno i olympijské muzeum.

V průběhu výběhu na vrchol bylo umístěno pár normálních překážek, na které jsem zvyklá ze SR po celé republice.

Ale to, co se dělo poté na samotném vrcholu, je těžko popsatelné. Poprvé ve svém životě jsem si připadala jako divák ve scenérií nějakého válečného filmu, kdy člověk pouze přijímá děj a vidí, jak ostatní v důsledku podcenění teploty (jezero, ve kterém se nahoře plavalo, mělo zhruba 10 - 13 stupňů, či nedostatečné fyzické přípravy, přímo před očima odpadávalo a to doslovně. Následně na to jsou svezeny organizátoři zpět do základního táborů. Viděla jsem plakat a třást se zimou nejen ženy, ale i chlapy. Možná i díky tomuto, jsem vrchní část prošla bez větších problémů a v hlavě si srovnala myšlenky a dějové obrazy, které jsem měla možnost vidět.

Poté jsem seběhla do festivalky, kde bylo několik dalších překážek, aby si i diváci přišli na své.

Poté si nás nechali organizátoři znovu vyběhnout do výšky 2.300 m. nad m. a hned na to přišel poslední seběh nazaměnitelnou přírodou, kdy jsem si vychutnávala každý metr trasy a vstřebávala pocity z tohoto pro mě nezapomenutelného závodu. Před cílem mě čekaly poslední dvě překážky a moji fanoušci z rodinného kruhu, kteří mi dodali pocit jedinečnosti a vyjímečnosti.

Co záběrem říct? krásných 22 km a 35 překážek z nichž jsem 5 neudělala a čekalo mě 150 trestných angličáků. I přesto jsem maximálně spokojená s výsledkem a hrdá na to, že jsem mohla reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa!!!!